Logo Biskupství Litoměřického
Časopis Zdislava
Ikona InstagramIkona Facebook

Výstava: Anton Alois Weber

25. 7. 2025, Jiří Nývlt

Biskup Stanislav Přibyl zahájil 25. července v ústeckém Oblastním muzeu při vernisáži výstavu o svém předchůdci, německém knězi a 16. litoměřickém biskupovi Antonu Aloisovi Weberovi. Vymykal se době a svou aktivní účastí napomáhal ke sbližování Čechů a Němců nejen za první Československé republiky, ale také v době okupace a v letech po druhé světové válce. 

Biskup při zahájení uvedl:

Šestnáctý litoměřický biskup Anton Alois Weber (1877–1948) je pro mě hrdinou a velkým vzorem a považuji ho za jednoho z největších litoměřických biskupů. Nikoli postavou ani silou – byl malé postavy a chatrného zdraví – ale svými postoji a kvalitou svého života.

Rád bych vyzdvihl v krátkosti tři jeho vlastnosti, kterých si zvlášť vážím.

  1. Vzdělání. Narodil se ve Wolfsbergu (dnes Vlčí Hora) v obyčejné, nijak bohaté rodině. Studoval nejprve v malém semináři v Bohosudově, které zakončil s výborným prospěchem. Mnohem důležitější pro něj bylo vysokoškolské vzdělání v Římě, kde pobýval v Collegiu Bohemicu, papežské koleji pro studenty z českých zemí. V době, kdy se šířilo nacionální a protikatolické hnutí „Los von Rom“, získával v Římě světový rozhled. Naučil se zde na věci, události a jevy nahlížet s určitým nadhledem. Poznal, že úzké národní nebo spíše nacionální zájmy nejsou ku prospěchu všech, ale jen úzkého okruhu lidí, zatímco jiní se dostávají do izolace a na druhou kolej. Mysleli jsme si, že toto je historie, ale vidíme, že tento zápas je stále aktuální i dnes. Není bez zajímavosti, že právě v Římě se Němec Anton Alois Weber naučil česky.  – Vzdělání a kritické myšlení zůstává jednou z mála hodnot, do níž se vyplatí investovat v každé době a za všech okolností. 

  2. Schopnost předávat získané poznání druhým. Anton Alois Weber to dělal téměř třicet let svého života: jako katecheta, učitel a dokonce ředitel školy. On Němec, učil zde v Ústí nad Labem nejen katechismus, ale také český jazyk. Z dochovaných pramenů můžeme obdivovat krásu jeho češtiny. Když se stal biskupem, tato jeho činnost dostala novou dimenzi: jeho katedrou se stala biskupská katedra, stolec v katedrále. Z jeho pastýřských listů, dopisů a dalších pramenů se dozvídáme, že dokázal formulovat názory na zcela nové jevy, mezi něž patřilo stále rostoucí národnostní napětí mezi Němci a Čechy a nastupující mor nacionálního socialismu. To, co dnes zpětně vidíme jako samozřejmé, tedy rovnost jazyka, rasy, prostě rovnost všech lidí v jejich lidské důstojnosti, hlásal s jasnozřivostí z hloubi přesvědčení své katolické víry, neboť katolický znamená všeobecný, univerzální. Pokud se k Bohu obracíme slovy „Otče náš“, jsme tím samým bratři a sestry, a je jedno, jestli se modlíme Otče náš nebo Vater unser. Dovolím si ocitovat jednu pasáž z jeho pastýřského listu z podzimu roku 1938, tedy z doby po Mnichovské dohodě: „Budiž zároveň poukázáno k tomu, že mír a pokoj do rozbouřených myslí nikterak se nenavrátí náruživými rozpravami o denních událostech a názorech, nýbrž jen tehdy, bude-li každý věrně a svědomitě konati své křesťanské a občanské povinnosti a podporovati činitele ku smírnému projednávání povolané modlitbou, oběťmi všeho druhu a přijímáním svatých svátostí.“ Člověk, který vidí dál, protože poznal Boží úmysly s lidmi, a tyto úmysly předává dál, se nazývá prorok. – Když vidím, jak námi zmítají různé názory a jak jsme stále více ovlivňování fake news, algoritmy sociálních sítí a nejrůznějšími sociálními bublinami, musím i zde konstatovat, že Weberův odkaz a postoj je více než aktuální.

  3. Názorová konzistence. Anton Alois Weber nežil v jednoduché době, jeho episkopát se odehrával v dobách zlých a ještě horších. Ze svědectví Weberových současníků víme, že byl spíše tichým a snad i bázlivým člověkem. Ani jeho zdraví nebylo nijak pevné. Byl však jasného ducha a věděl, že je třeba vytrvat na cestě pravdy, ať to stojí, co to stojí. V době, která se pravdě vysmívala a kdy lidé ohýbali hlavu i páteř, on navzdory svému naturelu zůstal věrný svému poslání. Pravdu nechápal jako průnik politických názorů a kompromisů odhlasovaných v parlamentu či ve stranickém grémiu, ale jako poznanou a uznanou evidentní skutečnost. Postupem času se stával – řečeno Ježíšovými slovy – světlem na svícnu a městem na hoře. Tím samým se však stal nepohodlným, protože byl výčitkou mnohým. Jeho vnější činnost byla stále více omezována a jeho postoj byl stále vzácnějším a výmluvnějším. Paradoxem doby bylo, že za války byl trnem v oku nacistům, po válce pak „vítězům“. Nakonec byl donucen k rezignaci. Dosud přesně nevíme, zda to bylo historickými okolnostmi nebo zásahem určitých konkrétních lidí. Zemřel na prahu nové totality, zcela zničen a opuštěn lidmi, avšak věrný Bohu i sobě samému. Takovému člověku se v křesťanském starověku říkalo „martyr“ – svědek, mučedník.

Milí přátelé, v podobném duchu jsem uvažoval v roce 2013, kdy jsme si ve Vlčí hoře připomínali 65. výročí úmrtí tohoto v mých očích velikého biskupa. Nyní, po dvanácti letech, vidím, že jeho životní příběh a postoje jsou ještě aktuálnější a naléhavější tváří v tvář současným výzvám doby, kdy se v nás probouzejí temné vášně spíše nacionalismu než vlastenectví, ochoty přijímat ohnutá fakta a vidět v druhém člověku ohrožení. Moc bych si přál, kdybychom mohli pokročit v poznání života a díla tohoto jasnozřivého biskupa. Nevím, nakolik je reálné usilovat o jeho svatořečení, ale jeho příklad je bezesporu inspirativní. Děkuji všem, kteří připravili tuto výstavu, protože ona je dalším kamínkem do mozaiky poznání Weberova života, stejně jako doby, v níž žil.

Chystanou biografii biskupa Webera představila Kristina Kaiserová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Pořádá Collegium Bohemicum. Vstup volný! Výstava potrvá do 2. listopadu. Posléze se expozice objeví v Litoměřicích a na dalších místech.

Výstava: Anton Alois Weber

Fotogalerie

Biskupské chlebíčky

Obrázek biskupa

Umíme ještě unést svou svobodu, nebo jsme si na ni zvykli?

18. 11. 2026

Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.

V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.

V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!

Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!

Logo YouTube

13. 11. 2026

Logo YouTube

5. 11. 2026

Logo YouTube

31. 10. 2026

Logo YouTube

22. 10. 2026

Logo YouTube

15. 10. 2026

Logo YouTube
Archiv na YouTube

Kalendář událostí

Všechny události
Logo Biskupství Litoměřického
Ikona InstagramIkona Facebook

Biskupství litoměřické

Dómské náměstí 1/1

412 01 Litoměřice

Česká republika

tel.: (+420) 416 707 511 – recepce

e-mail: biskupstvi@dltm.cz

datová schránka: am6jt4y

web: www.dltm.cz

IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126

Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.

IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329

BIC: GIBACZPX

Ochrana osobních údajů | Ochrana oznamovatelů
Kontaktujte nás