Výzva všem diecezánům

Drazí spolubratři kněží, ostatní moji pastorační spolupracovníci, všichni milí diecézané,

životními zkouškami, zkušenostmi při nelehkém svědectví Kristu v námi obývané severočeské diecézi, jak předpokládám, získáváme vzácnou hodnotu: lásku k církvi i k papeži. Za tyto hodnoty, za tyto lásky se bojuje! Protože nejsme hluší ani slepí, i když to není samozřejmost, nemůžeme přeslechnout a přehlédnout mediální zprávy z nám vůbec ne vzdáleného katolického světa o těžkých a vážných proviněních některých zasvěcených osob a představitelů především katolických škol a internátních zařízení. Křivdy byly učiněny maličkým... Prohřešili se ti, kterým bylo důvěřováno. Není zcela vyloučeno, že podobné informace se objeví i z jiných oblastí. I náš pastorační terén je domovem poutníků, světců, ale i hříšníků. Není natrvalo imunní proti otevřeným i skrytým morálním ranám. Navíc, dle Písma, tajnosti stejně jednou vyjdou najevo a budou hlásány ze střech (Lk 12,2-3). Lhostejnost a přezírání nesmí být naším řešením nikdy, zvláště pak nyní, když by se jednalo o zlo a pohoršení. Vždycky je však příležitost k pokání důkladnému, upřímnému, tedy zásadnímu.

Prosím a vyzývám vás všechny, moji drazí, k předvelikonoční i povelikonoční, časově neomezené kajícnosti, osvědčené praxi křesťanské askeze, ke skutečnému pokání na odčinění našich vlastních vin a hříchů, ať byly či jsou jakékoliv, ale i k smírným obětem za hrubé mravní poklesky kohokoliv z našich bratří a sester, spolu s námi tvořících jednu církev Kristovu. Tu přece milujeme a nechceme se od ní odvrátit, i když je zjizvená podobně, jako je ztýrané Kristovo tělo. Při své smírné kajícnosti prosme Pána Boha o statečnost a ochotu pomoci každému, kdo se už snaží z pout hříchů vymanit, upřímnou lítostí se změnit, hříšnou minulost odčinit a škody napravit, ale prosme Pána Boha i za všechny, kterým bylo tak hrozivě ublíženo, aby neztratili důvěru v celou církev, když je v ní na celém světě i u nás a v naší diecézi přece tolik obětavých a ušlechtilých křesťanů, důsledných následovníků Kristových.

Můžeme-li prospět nesnadnému boji proti zlu a pohoršení kdekoliv na světě, tedy i u nás, nebojme se tak učinit! Je to i naše křesťanská povinnost a zodpovědnost. Já osobně jsem připraven přispět v dané záležitosti jakkoliv.

Vás všechny i sebe sama, drazí a milí, svěřuji Panně Marii, Útočišti hříšníků a Potěšení zarmoucených i Matce milosrdenství.

S požehnáním váš + Jan

Autor: Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický