Zamyšlení nejen k závěru adventní doby

Milí přátelé,
bratři a sestry,

Gaudete, radujte se, protože Pán je blízko! Těmito slovy sv. apoštola Pavla, resp. touto výzvou, se zahajuje liturgie 3. adventní neděle. Mohli bychom ji však chápat i jako povzbuzení pro každého křesťana, pro kohokoliv z nás. Je to výzva stručná, až nenápadná, ale velmi důležitá. Vždyť, upřímně řečeno, kolik je ve světě mezi námi lidmi radosti a současně kolik je na naší planetě lidí opuštěných, u nichž nestojí nikdo poblíž. Sv. Pavel se ve svém listě Filipanům zmiňuje o radosti, která nemá nic společného s bujarou karnevalovou zábavou a veselím, s něčím, co si vždy jen my sami uměle vytváříme s menším či větším úspěchem, a navíc jen na čas, pro pomíjivou chvilku. Sv. Pavel má na mysli radost srdce, vnitřní hluboký stav duše, něco, co má svou příčinu mimo nás, co bychom si nemohli vytvořit, ani vymyslet. Pravá lidská radost se dostavuje jako reakce na přítomnost, nebo blízkou přítomnost něčeho jedinečného, krásného a ušlechtilého nebo někoho, s nímž se setkat, je pro nás nezaslouženým pohlazením. Radost se nemůže vynutit, radost nelze předstírat, na radostné lidi se nedá hrát. Avšak stojí za to, radovat se z nového rána, do kterého se probouzíme, aniž bychom pro střídání noci a dne byli schopni udělat cokoliv. Je oprávněné se radovat z možnosti usínání po skončeném dni s klidným a čistým srdcem. Raduje se člověk, jemuž bylo odpuštěno a opět získal ztracenou důvěru. Radost srdce vás zaplaví při pomyšlení, že nejste na tomto světě bez blízkých milujících bytostí a přátel. Zaradujete se, když si uvědomíte, že Bůh má s vámi svůj plán, že po vás neslídí, ale stojí za vámi, že jste Jím osobně milováni, že je s vámi počítáno, že i kvůli vám na tuto zem přišel Spasitel Ježíš Kristus. Gaudete! Radujte se! Ano, gaudeamus! Radujme se! Kristus přijde i podruhé a je blízko, blíž, než tomu bylo např. včera či před rokem.