Dubnová bohoslužba Roku smíření v litoměřické diecézi v klášteře Osek

V promluvě odkázal biskup na pastýřský list, kterým Rok smíření válečných a zejména poválečných zločinů, vyhlásil. „Připomínal jsem, že naše země nese rány minulosti – rány odsunu, nespravedlností, bolesti, která se dotkla konkrétních lidí i celých komunit. A právě Osek je jedním z těch míst, kde se tyto dějiny zapsaly velmi hluboko," uvedl. Před zahájením bohoslužby historii připomněl text archivářky Státního oblastního archivu v Litoměřicích Hany Barusové. Popsala osudy místních cisterciáků a konkrétní rodiny spjaté se službou klášteru, na kterou tvrdě dopadlo státem řízené vysídlení německy mluvících obyvatel regionu.

Stanislav Přibyl zdůraznil, že smíření není zapomenutí. „Smíření je pravda spojená s odpuštěním. A právě to vidíme na Kristu. On po svém zmrtvýchvstání nepřichází s výčtem vin. Nepřipomíná učedníkům jejich selhání. On přichází s pokojem. Ukazuje, že láska je silnější než hřích, že odpuštění je silnější než vina,“ připomněl velikonoční inspiraci Kristem.

Upozornil, že Rok smíření není jen historickou připomínkou. „Je výzvou pro každého z nás. Možná neneseme vinu za události před osmdesáti lety, ale každý z nás nese odpovědnost za vztahy dnes. Každý z nás má ve svém životě někoho, komu potřebuje odpustit – nebo koho potřebuje požádat o odpuštění," povzbudil biskup.

Nečekaná a v regionu i nevídaná účast překvapila a potěšila také místní duchovní správce P. Philippa Irmera a Christophera Cantzena, kteří pro poutníky z blízka i z dáli připravili pohoštění.

Shodou okolností se bohoslužba smíření uskutečnila v den nedožitých 88. narozenin P. Benna Beneše, oseckého rodáka. Patřil k nejvýraznějším osobnostem české salesiánské rodiny druhé půlky 20. století. Za komunismu působil v podzemní církvi, kněžské svěcení přijal tajně roku 1972 v Poznani. Po roce 1989 se stal jedním z klíčových obnovitelů salesiánského díla a v letech 1993–1999 vedl českou provincii. Benešův život je výrazně spojen s tématem česko‑německého smíření. Pocházel z kraje, kde poválečné události zanechaly hluboké rány, a celý život se snažil, aby se bolestná minulost nestala zdí, ale příležitostí k dialogu. Aktivně podporoval setkávání pamětníků a iniciativy, které otevíraly prostor pro vzájemné porozumění. V roce 2015 obdržel Zlatou holubici míru – ocenění udělované osobnostem, které přispívají k překonávání historických křivd a k budování dobrých sousedských vztahů. Charakteristická pro něj byla tichá služba, dále osobní kontakt, humor a schopnost naslouchat, díky čemuž dokázal spojovat lidi z obou stran hranice.

Na slavnost navázala výstava a přednáška s diskuzí germanisty Jana Kvapila z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem o roce 1946 v regionu.

Biskupa informovali zástupci společenství Ackermann Gemeinde o svém záměru spojit své pravidelné setkání s poutí do Litoměřic na bohoslužbu smíření, která se v biskupském městě uskuteční v září.

Historický medailon poválečných dějin Oseka. (*.docx)

Homilie biskupa Stanislava Přibyla.