Duchovní slovo Mons. Jana Baxanta při biřmování v Klášterci nad Ohří

Neděle 16. června 2019, kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří 

Př 8,22-31, Řím 5,1-5, Jan 16,12-15

Bratři a sestry, drazí biřmovanci, milí poutníci,

velmi příhodně právě dnes, v den slavnosti biřmování a současně i při poutní slavnosti zasvěcení tohoto kláštereckého chrámu, zní výstižná slova ze starozákonní knihy Moudrosti o moudrosti samé. Nazývá se nejmilejším Božím dítětem a Božím potěšením. Moudrost, ta pravá, je nepochybně skutečností veskrze božskou a pro nás lidi nesmírně vzácnou. Je však nutno podotknout, že tato moudrost nemá nic společného s chytrostí a už vůbec nic s vychytralostí. Opravdová moudrost je drahocennou hodnotou Nejsvětější Trojice, tří božských osob, a pro nás, zvláště pro vás, drazí biřmovanci, Božím darem Ducha svatého. Prakticky to znamená, že jste především vy, jako příjemci svátosti biřmování, dospělí a zodpovědní křesťané, těmi obdarovanými, a to  moudrým vhledem, moudrým úsudkem, moudrými životními postoji, ale co hlavně, moudrým, vnímavým a šlechetným srdcem. Jestliže dnešní úryvek z knihy Moudrosti končí ujištěním, že pro moudrost je dokonce rozkoší a radostí stýkat se s lidmi, pak jste osloveni právě vy, drazí biřmovanci a opravdoví křesťané. Bude radostí každého člověka setkat se s vámi, s lidmi ušlechtilých dobrých a moudrých srdcí.

Vždycky, když se mluví o křesťanské lásce, pamatuje se na věrohodné svědectví. Láska, to nejsou jen milá a libozvučná slova. Láska je čin, dokonce oběť, ochotná podstoupit cokoliv pro dobro druhých. Sv. Pavel se zmiňuje o přítomnosti křesťanské lásky způsobem, který nás jistě zaujme. Pravá láska, nikoliv sebeláska nebo hra na lásku či její předstírání, se vlévá do duše člověka a podporuje v něm radost z víry v Boha i ve chvílích soužení. Jinými slovy řečeno: lásku nenařídíte. Nelze nikdy vydat rozkaz: mějte se rádi! Láska se nedá vynutit. Láska se dává, nabízí, přijímá a roste podle míry velkorysosti člověka.

Milí biřmovanci a dnes i vy, milí poutníci, jako křesťané máme velkou výhodu v tom, že se nevezeme na pohodlné vlně povrchnosti a v současném světě se rozmáhajícího sobectví. Naším úkolem, projevem křesťanské dospělosti a zodpovědnosti, je být průkopníky ušlechtilých hodnot, máme stát v přední linii ochotných učinit vždy první vstřícný krok v situacích nesvárů, nedorozumění, nelásky, zatvrzelosti a neústupnosti. Dramata lidských vztahů v dnešním světě jsou dosti hojná na všelijaké nepřátelské menší i větší boje. Díky vám, milí skuteční křesťané, bude náš svět plný i dramat z vítězství dobra a Kristova pokoje.

Dnešní lekce evangelia, ne vždy dobře srozumitelná tak, jak to bývá u jiných částí Janovy evangelní, už poněkud mystické, zprávy, přesto oznamuje několik zásadních náboženských pravd: Ježíš předně nikdy netrpěl samomluvou. Vždy oslovoval někoho konkrétního. Ve své době se obracel ke svým učedníkům a žákům, pozdějším apoštolům a pokračovatelům. I v naší době mluví, nemlčí. I nám má co říci a chce něco říci. Je to jeho projev důvěry vůči nám. Kdyby Mu o nás nešlo, neoslovoval by nás. Má však svou metodu. Nezahlcuje nás. Říká: „Měl bych vám (a dovolme mi dodat: chtěl bych vám) ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést.“ Už to všechno, co z jeho kázání a poučných řečí známe, je dostatečný materiál k našemu zamyšlení, našim meditacím a úvahám vedoucím k posílení naší víry a povzbuzení ve víře a z víry žít a pro ni i své bližní získávat. Přesně tak, jako nemůžeme hned naše bližní doslova zasypat byť krásnými náboženskými pravdami – zahltili bychom je, tak i Kristus výstižně zmiňuje ono: nemohli byste to všechno ještě unést. I každý moudrý a uvážlivý učitel své svěřence do vysokých věd uvádí krok za krokem. Pro nás všechny je to jistě krásné pomyšlení, že nás Ježíš s taktem, ohleduplně a postupně vychovává k tomu, abychom se zralostí víry byli jeho svědky v tomto světě. Lidé tohoto světa ve svých tmách a neznalostech nemohou být oslňováni reflektory našeho zbrklého svědectví, ale jistě by uvítali naši jemnost v přístupech, mají-li se ony všelijaké temnoty projasnit postupně, pomalu, s citem a pochopením tak, jako když do tmavé místnosti vnášíte křehký plamen svíce. Obrysy předmětů a věcí se pozvolným rozkoukáním stávají zřetelnými. Tím spíše rysy lidských tváří ustrašených lidí skrytých v koutcích temných pokojíků světa se rozzáří, když tichá služba světla i úsměv dokáže probudit. Drazí, vy jste tím světlem tohoto světa. Velmi na Vás záleží! Bůh Vám žehnej!

Váš + Jan 

Foto: archiv farnosti
Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii