Homilie Mons. Jana Baxanta při biřmování v České Lípě

Biřmování Česká Lípa, 7. neděle velikonoční, 2. června 2019

Sk 7,55-60, Zj 22,12-14.16-17.20, Jan 17,20-26

Drazí bratři a sestry, milí biřmovanci,

při poslechu dnešního prvního čtení, tak známého především nám, litoměřickým diecézanům, majícím úzký vztah k naší katedrále sv. Štěpána, prvomučedníka, se vyjeví jedna zásadní a vážná pravda křesťanského života: tomu, komu Bůh otevírá nebe a důvěrně svěřuje svá tajemství, na toho obvykle padají kameny žárlivosti, závisti a posměchu. Svatého Štěpána nepřátelé kamenují ne proto, že je hoden trestu smrti, jako by spáchal těžké zločiny. Odlišoval se od ostatních svou věrnou nezištnou službou bližním, neokázalou zbožností a odmítáním touhy po pomstě. Z posledních sil k otevřenému nebi volá: „Prosím, Pane, nepřičítej jim tento hřích!“ Byl to hřích vraždy. Nemohu vám, drazí biřmovanci, zatajit, že za opravdovost v křesťanském životě a věrnost Kristu se často draze platí. Pohrdáním, výsměchem, odsuzováním, pronásledováním, a někdy i teče krev. S křesťanskou dospělostí, ke které se svým zodpovědným rozhodnutím dnes hlásíte, je spjato vydávání svědectví o Ježíši, Spasiteli člověka. Svět, ve kterém žijeme, se může vaším věrohodným svědectvím změnit k lepšímu. Rozšíříte hodnoty dobra, podepřete váhavé, pomůžete účinnému šíření Boží pravdy a lásky. Jistě, nemůžete a my s vámi nemůžeme hned vidět otevřená nebesa, jako je viděl sv. Štěpán, ale můžeme si uvědomit osobní Boží zájem o každého z nás, zakusit požehnání Boží důvěry, do nás vkládané. Proto vědomí, že Bůh o nás stojí, počítá s námi, svěřuje nám mimořádné poslání být jeho nástroji a spolupracovníky, daleko převyšuje ústrky a zlovolnosti nepřátel Božích i nepřátel našich. Svátost Ducha svatého, biřmování, vám, drazí přátelé, Boží vyvolenci, dodá odvahu, statečnou nebojácnost a odhodlání něco pro našeho Pána vytrpět a vydržet.

Druhé dnešní čtení z Janovy Apokalypsy nám opakovaně nabízí myšlenku Ježíšova příchodu, myšleno jeho druhého příchodu na tuto zem. Na Kristův druhý příchod přece čekáme. Ono: „Přijď brzy, Pane, přijď,“ jako časté volání prvotní církve, vyjadřuje živou víru prvních křesťanů v Krista, sice nanebevstoupivšího, sedícího po Otcově pravici, ale neustále blízkého a užuž přicházejícího, aby všechno přitahoval k sobě, jak sám řekl. Tato víra prvních křesťanů, tak osobní a živá, že Ježíš je nedaleko, postupujícími staletími až dodnes možná slábla na své aktuálnosti, ale nic se oněmi věky nezměnilo na tom, že Kristus opravdu přijde. Do té doby nám a nyní i vám, drazí biřmovanci, dává úkol a vznešené poslání. Oslovuje přímo nás všechny křesťany: „Budete mými svědky, a to svědky věrohodnými, do chvíle, až přijdu. Pomáhejte druhým lidem v trpělivém čekání. Můj druhý příchod bude závěrem a vyvrcholením lidských dějin. A bude se týkat všech lidí.“

Dnešní evangelní Janova lekce je jakýmsi Ježíšovým naléhavým testamentem, odkazem a významným upozorněním na snad nejdůležitější skutečnosti života člověka s Bohem a lidí mezi sebou navzájem, křesťanů především. Kristovo poselství jednoty.
Naléhavost této Spasitelovy řeči tkví v tom, že jednota bytostí je základním kamenem existence jakékoliv pospolitosti. Tři božské osoby tvoří dokonalou jednotu, pospolitost Nejsvětější Trojice. Nic a nikdy nikdo ji nemůže zničit. Je-li mezi námi lidmi jednota ducha a mysli, i naše pospolitost bude odolná jakémukoliv ohrožení. Dokonalá jednota v Nejsvětější Trojici stojí pevně na vzájemné lásce. Naše lidské a křesťanské sjednocení obdobně nemůže být budováno jinak než láskou. Mít rád, myslet na druhé, ochota obětovat se ve prospěch druhých, zříci se sebe v prosazování jen sebe, vstřícné postoje, umění statečného prvního kroku ke smíření apod., to jsou ty pestrobarevné kamínky, postupně se skládající jeden k druhému, vytvářející šťastnou krásnou lidskou mozaiku. Drazí biřmovanci, jste povoláni, jako dospělí a zodpovědní křesťané, spoluvytvářet toto umělecké dílo, jež před Božím zrakem obstojí. 
Váš + Jan

Foto: Robert Macko

Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii.