Promluva při mši svaté k výročí 100 let Charity Česká republika a 22 let trvání Charity Most

Promluva biskupa Mons. Jana Baxanta při mši svaté k výročí 100 let Charity Česká republika a 22 let trvání Charity Most ve čtvrtek 15. září 2022 v mosteckém kostele sv. Václava. Další program slavnostního setkání s vernisáží výstavy o činnosti Charity probíhal v prostorách Oblastního muzea a galerie v Mostě.

Vážení přátelé, sestry a bratři v Kristu,

připomínat si stoleté působení křesťanského charitního díla v naší zemi a dvaadvacetiletou charitní službu zdejší mostecké charity je víc než jakkoliv vznešená a útěchyplná skutečnost. Je to především, dovolím si to vědomě a zřetelně tvrdit, že je to mimořádná příležitost k projevům vděčnosti. Žijeme v době, ve které se málo prosí. Zdá se to i někdy nám samým jako projev nedospělosti a nesamostatnosti. Prosit však není a nemůže být projevem slabosti a nedospělosti, když si vlastně tím přiznáváme, že na všechno sami nestačíme. Není žádného důvodu se obávat, snad se i stydět za to, že někoho o něco prosíme. Má to výchovný účinek hlavně pro nás. Uvědomujeme si, že nejsme bohy, ale lidskými bytostmi ve svých schopnostech a možnostech často tak omezenými. Své prosby přednášíme těm, kteří mohou projevit svou velkorysost a dobrotu srdce. Dáváme jim příležitost konat ušlechtilé činy. Když se posléze ve světě málo prosí, málo se i děkuje, chybí upřímné projevy vděčnosti. Prosba, díky a vděčnost jsou vzájemně propojeny tak, že člověka vychovávají, formují v dobrých mravech.

Dovolím si tedy konstatovat, že naše dnešní vzácná charitní slavnost v mimořádně vhodném dni svátku Panny Marie Bolestné, je jedno velké díkůčinění, díkůvzdání. Komu chceme a máme dnes děkovat. Především Bohu za to, že do člověka vložil myšlenky žít pro druhé a potřebným v nouzi nezištně pomáhat. Oprávněně, bez jakékoliv nadsázky, můžeme opakovat známou, věky osvědčenou pravdu: „Bez Božího požehnání, marné je lidské namáhání“. Jsme vůbec schopni vyjmenovat všechny Boží podněty, ozývající se v nitru člověka, ve Vašich nitrech, drazí charitní zaměstnanci, abyste s láskou a obětavostí pomáhali druhým? Nedostává se nám slov, abychom Bohu výstižně a způsobem vyčerpávajícím vyjádřili díky za jeho pomoc a požehnání, projevované v celé stoleté historii české charity a současně i dvaadvacetiletého období charity Most.

Je však na místě, abychom projevili svou vděčnost všem, kteří se nechali charitním dílem inspirovat a zanechali po sobě znatelné stopy dobrých skutků. Jsou to naši, resp. Vaši předchůdci a místní zakladatelé, když vzpomenu alespoň charitu mosteckou. A co potom ti všichni v celorepublikovém měřítku! Nespočetné zástupy velkodušných bratří a sester, znajících cenu oběti a hodnotu každého lidského života, zvláště pak toho, který je, jakkoliv ohrožen nouzí, bídou, hladem, strastmi, nemocemi, vyhnáním z domova, lidí bez důstojného přístřeší. Těm všem chceme děkovat, že se nezalekli potíží a překážek, objevujících se vždy, když se chce konat dobro.

Naše díkůvzdání by nebylo úplné, kdybychom nezmínili všechny, tak mnohé dobrodince, podporující zvláště z Německa české charitní projekty. Jsem rád, že naši němečtí přátelé přijali pozvání k této slavnosti díků a chval. Vždyť jsme my sami často prosili a žádali právě je. A oni se od nás, od Vás, drazí přátelé v mostecké charitě, neodvrátili. Naopak! Přispěchali na pomoc, účinně a vydatně pomáhali. Jejich velkorysost a štědrost nesmí zůstat zapomenuta a snad považována za samozřejmost. Všem našim německým dobrodincům, ale i všem těm, kteří by pocházeli odkudkoliv, patří náš upřímný dík. Je spravedlivé, abych též zmínil projevy dobré vůle a porozumění pro charitní projekty u všech státních, krajských a městských, či obecních autorit. Bez jejich pochopení pro sociální a humanitární charakter křesťanské charity, bez jejich dotací, tedy finanční výpomoci, by sebedokonalejší charita nemohla existovat.

Na závěr zůstává nezodpovězena jedna, dle mého úsudku, důležitá otázka. Kde bere a čerpá člověk sílu k dobročinnosti a podpoře charity? Kde lze najít první křesťanskou inspiraci pro službu druhým i za cenu vlastní oběti a vydanosti? Kalvárská událost, zmíněná v dnešním kratičkém úryvku z Janova evangelia, nám poskytne odpověď: apoštol Jan se trpící matky Ježíšovy Marie ujal. A matka Ježíšova Maria dle pokynu umírajícího Krista se do péče a ochrany apoštola Jana svěřuje. Charitní křesťanské dílo může mít šťastnou perspektivu jedině tehdy, když je dostatek těch, kteří pomocnou ruku potřebným lidem nabídnou, a současně, když ti všichni potřební podanou ruku neodmítnou.

Foto: Petr Fadrhons

Fotogalerii najdete na tomto odkazu