Velikonoce 2019: Bílá sobota, Velikonoční vigilie

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta při Velikonoční vigilii v katedrále sv. Štěpána v sobotu 20. dubna 2019

Bratři a sestry,

celá liturgie Velikonoční vigilie je protkána několika krásnými myšlenkami: zaprvé to je úvaha o světle, jasu, záři, ohni, jiskře a o všem, co život dává a podporuje. Zadruhé je to meditace o svobodě lidského srdce a konečně zatřetí nám v zamyšlení musí být nastaveno duchovní zrcadlo, abychom viděli, čím jsme a věděli, kým máme jako křesťané v tomto světě být.

Žehnáním velikonočního ohně jsme Vigilii začínali. Je to jistý paradox: žehnáme to, co pálí, spaluje a těžkými požáry mnohdy přináší jen zkázu a i smrt. Má to vůbec smysl? Oheň skutečně spaluje, ale také září, svítí a zahřívá. Kristovou smrtí byly spáleny naše hříchy a viny, byli jsme očištěni, avšak současně jeho zmrtvýchvstáním jsme byli vybaveni pro nový život: máme jako živé lampy svítit v temnotách nejistot a lidského klamání, žel, často tak přítomného v našem světě, a zářit jasnou pravdou o životě a spáse lidí, zahřívat skleslé a beznadějemi unavené naše blízké. Zlo, hřích a smrt nemá definitivní poslední slovo: je to Kristus, kdo nad tím vším zvítězil.

Cesta člověka, rodiny Božích dětí, všech lidí ke svobodě především lidského srdce, je nesnadná a dlouhá. Vyvolený izraelský lid, jak jsme v jednotlivých čteních této velikonoční noci slyšeli, ke svobodě a Bohem pro ně připravené zemi putoval s mnohými oklikami 40 let. Určitě by to stihl mnohem dříve. Časové prodlevy, způsobené nešťastnými vzpomínkami na plné hrnce masa v egyptském otroctví způsobily, že čas putování se protahoval, svoboda a zabezpečení zaslíbené země byla stále daleko, ale Hospodin netlačil, nenutil, nepopoháněl, zbytečně pomalou chůzi lidu respektoval. Svoboda jako Boží dar se totiž nevnucuje, ta se štědře dává a svobodně přijímá. Svoboda lidského srdce je v rukou každého jednotlivce. Jen on sám ji může ztratit a zase objevit a získat. Bůh je svých darech velkorysý!

Velikonoční skutečnosti, totiž ujištění o Ježíšově vítězství a zaslíbení věčného života po smrti člověka vyžadují, aby byly sdíleny s druhými. Nemůžeme být šťastni sami bez druhých. Nelze se těšit z radosti své, aniž bychom cokoliv udělali pro rozmnožení radosti u našich bližních. V onom duchovním zrcadle máme spatřit sebe, jako Kristovi spolupracovníci a spolupracovnice. Zdroj našeho křtu, výkupná Ježíšova oběť a jeho zmrtvýchvstání, je dost hojný, abychom z něj mohli rozdávat druhým a evangelizovat je Kristovým slovem: Vstal jsem, jsem živ, a i vy budete živi! Věřte evangeliu! 

Váš + Jan

Foto: Dominik Faustus

Více fotografií z Velikonoční vigilie si můžete prohlédnout ve fotogalerii na webu.