Velikonoce 2022: Homilie litoměřického biskupa o Velikonoční vigilii

Liturgie Veliké noci 2022 v Litoměřicích začala ve 20 hodin na dvoře biskupské rezidence. Po požehnání paškálu liturgický průvod došel do potemnělé katedrály sv. Štěpána, kde “světlo Kristovo” ozářilo tmu a při bohoslužbě zaznělo slavné “Aleluja, Kristus z mrtvých vstal”. 

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta o Velikonoční vigilii

/Lk 24,8/
- jak důležité je rozpomínat se na slova Kristova, která jsme již častokrát slyšeli
- lehkomyslné zapomínání vede k projevům nevděčnosti a následně k chorobné ztrátě paměti, demenci

Bratři a sestry,

snad by se nám ani nepodařilo spočítat chvíle, které byly poznamenány evangelní zprávou o zmrtvýchvstání Páně. O této zásadní události dějin lidstva a pro křesťany zcela zásadní, jsme mnohokrát slyšeli ve čteních při bohoslužbách. Sami jsme si pročítali zvláště evangelia při své vlastní soukromě četbě Písma svatého. Častokrát jsme uvažovali o skutečnosti Ježíšova vítězství nad smrtí a všeho jiného zla, namířeného proti člověku. Bylo by chybou a neprospívalo by nám, kdybychom všechny zmínky o Ježíšově vzkříšení odbyli poznámkou, že je nám to už dávno známé. Slova a upozornění Pána Ježíše opravdu můžeme znát až důvěrně, ale neznamená to, že bychom o nich už neměli a nemuseli přemýšlet, je meditovat a do svého života uvádět. Na Kristova slova se naopak máme často rozpomínat asi tak, jako když si říkáme při našich vzpomínkách na naše drahé blízké: „to říkávala naše babička, maminka, tatínek“ apod. Ježíšova slova, vložená do knihy knih Bible, mají životodárnou moc a sílu. Bez nich bychom byli ochuzeni, náš život by byl smutnější. Učednice i učedníci Kristovi si začali při prázdném hrobě uvědomovat, že jim o tom všem už jejich Mistr mluvil, rozpomínali se na to, čemu je učil, jak je vychovával a jaký příklad jim dával. Lehkomyslné zapomínání totiž každého člověka vede k projevům lhostejnosti a necitlivosti vůči druhým lidem. Lehkomyslně zapomínat na povinnost vděčnosti vůči svým dobrodincům a přátelům, v rodinách rodičům a prarodičům a jiným ušlechtilým příbuzným a přátelům, je i lidskému zdraví nebezpečné. Když člověk dobrovolně ztrácí paměť, je zahleděn jen do svých problémů, sleduje jen své zájmy, ani si nepřipouští, že v jeho nitru se rozrůstá zákeřná duchovní nemoc demence, tedy ztráta paměti. Jistě se nám ozve ono biblické: „I kdyby matka na své dítě zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu, říká Pán“. Oprávněně se radujme a společně zpívejme: „Pán vstal z mrtvých, jak předpověděl!“