31. 3. 2024, Milena Davídková
Promluva litoměřického biskupa Mons. Stanislava Přibyla při mši sv. 31. března 2024 v 10 hodin na Boží hod velikonoční v litoměřické katedrále sv. Štěpána.
Kristova oslavená tvář
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma, modlíme se ve vyznání víry. Toto tajemství Kristova života dnes oslavujeme.
Nám křesťanům by však neměla stačit jen oslava, ale měli bychom i toto tajemství více zažít. Nejhlubší zážitek Boží přítomnosti je kontemplace, nazírání. Při něm nepotřebujeme slova, jen se díváme, a jsme, jak se říká, při tom. Jak to kdysi řekl jeden sedlák sv. Janu Vianneyovi, když se ho ptal, co dělá tak dlouho v kostele před svatostánkem: „Dívám se na něho a on na mě.“
Svatý Jan Pavel II. napsal k začátku třetího tisíciletí, tedy téměř před čtvrt stoletím, apoštolský list Tertio millenio ineunte. V něm je jedním z ústředních témat právě kontemplace. Máme-li ukazovat Ježíše druhým lidem, musíme jej samozřejmě nejprve znát. Svatý otec nám klade na srdce, abychom o Kristu jenom nemluvili, ale abychom jej světu skutečně ukázali. Píše: Naše svědectví by bylo nesnesitelně ubohé, pokud bychom nebyli my těmi prvními, kdo kontemplují Kristovu tvář… (na začátku tohoto tisíciletí) musí být náš pohled víc než kdy jindy upřen na Pánovu tvář. (NMI 16)
A dnes se setkáváme s tváří zářící, oslavenou s tváří vzkříšeného Krista. Ještě před několika dny jsme hleděli na tvář zohavenou a zkrvavenou… Kontemplace Kristovy tváře se nesmí zastavit u obrazu Ukřižovaného, píše papež. On byl vzkříšen! Pokud by tomu tak nebylo, bylo by marné naše kázání a byla by prázdná naše víra (srov. 1 Kor 15,14). Vzkříšení bylo Otcovou odpovědí na Ježíšovu poslušnost, jak připomíná list Židům: „V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoliv to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají“ (Žid 5, 7-9).
Právě na vzkříšeného Krista hledí církev. Hledí na něj, když se vydává po Petrových stopách, který zaplakal nad svým zapřením; pak se znovu vrátil na pravou cestu a s pochopitelným rozechvěním vyznal Kristu svou lásku: „Ty víš, že tě miluji“ (Jan 21, 15.17). Hledí na Krista, když se přidává k Pavlovi, který ho potkal na cestě u Damašku a byl jím ohromen: „Pro mě život je Kristus a smrt ziskem“ (Flp 1,21)
Církev znovu prožívá tyto události po dvou tisících letech, jako by se odehrály dnes. Coby nevěsta kontempluje v Kristově tváři svůj poklad a svou radost. „Dulcis Jesu memoria, dans vera cordis gaudia“: jak sladká je vzpomínka na Ježíše, pramen opravdové radosti srdce! (NMI 28).
Posíleni touto zkušeností zvěstujme světu Krista, který je „stejný včera dnes i navěky“ (Žid 13,8).
Přejeme si dnes radostné či veselé Velikonoce. Buďme však dnes nejen veselí, ale najděme si také chvilku, v níž bychom se zahleděli do Kristovy oslavené tváře. On nám ji pak otiskne do srdce, jako kdysi Veronice na roušku. Naše radost bude sice tišší, ale naše svědectví o zmrtvýchvstalém Pánu o to přesvědčivější. A potom – vybaveni znalostí této tváře oslaveného Zmrtvýchvstalého, hledejme ji ve svých bližních. I přes bídu, hříšnost a ubohost člověka, který spíš volá spolu s Kristem: Žízním! poznáme i v našich bližních Ježíšovu tvář zářící jasem nového života. A to je asi smysl života nás – křesťanů: hledat a nalézat ve světě Krista stále znovu a znovu.
+ Stanislav Přibyl, biskup litoměřický
Text kázání ke stažení
Fotogalerie - Boží hod velikonoční
Foto: Dominik Faustus

18. 11. 2026
Svoboda je jedním z nejvzácnějších darů, které máme, ale ruku na srdce – občas s ní zacházíme, jako by to byla samozřejmost. Zažil jsem dobu, kdy člověk musel dobře zvažovat, co říká nahlas, a dnes žijeme v éře, kdy si můžeme dělat takřka cokoli. Přesto mám někdy pocit, že se necháváme dobrovolně zotročovat znovu – třeba vlastním pohodlím nebo neustálým sledováním toho, co si o nás kdo myslí na sociálních sítích.
V dnešním zamyšlení se podíváme na to, co o svobodě říká křesťanství, proč bez jasných hranic nefunguje a jaký je rozdíl mezi tím, když někomu v životě omylem šlápnete na nohu, a když se chováte jako pohádkový Kazisvět.
V čem vy sami cítíte největší ohrožení své vnitřní svobody v dnešní uspěchané době? Napište mi to do komentářů, moc rád si vaše postřehy přečtu!
Svobodně se můžete dívat na moje videa, lajkovat je i sdílet dál – budu moc rád, když tím společně podpoříme dobrou věc. Pokud nechcete přijít o další zamyšlení, nezapomeňte kliknout na Odebírat. Děkuji vám za vaši přízeň, povzbuzení i modlitby a přeji vám pokojné a skutečně svobodné dny!
10.30–12.20
Poutní bazilika Panny Marie ve Filipově
Slavnostní děkovná bohoslužba u příležitosti padesáti let služby varhaníka Jiřího Chluma v bazilice Panny Marie ve Filipově. Hlavním celebrantem bude Mons. Jan Baxant, emeritní biskup litoměřický. Koncelebrovat budou P. Jozef Kujan, SDB, a P. František Ptáček, SDB. Při bohoslužbě zazní Korunovační mše C dur KV 317 od W. A. Mozarta. Účinkovat bude pražský chrámový sbor a orchestr Collegium Strahoviense pod vedením Vladimíra Roubala. Plakátek *.pdf.
15.30–16.30
Kostel sv. Kateřiny, Bořislav
Doražte na pouť do Bořislavi u Teplic oslavit sv. Kateřinu a podpořit místní, kteří se o kostel příkladně starají!
Biskupství litoměřické
Dómské náměstí 1/1
412 01 Litoměřice
Česká republika
tel.: (+420) 416 707 511 – recepce
e-mail: biskupstvi@dltm.cz
datová schránka: am6jt4y
web: www.dltm.cz
IČO: 00445126 | DIČ: CZ00445126
Číslo účtu: 1002148329/0800 - Česká spořitelna, a.s.
IBAN: CZ66 0800 0000 0010 0214 8329
BIC: GIBACZPX