Je čas jarních prázdnin – rodiny odjíždějí na dovolené do hor a za odpočinkem. Podobně biskupové z Čech, Moravy a Slezska mění své obvyklé pracovní a pastorační prostředí za klid a ústraní. Na týden přerušili shon své služby a strávili několik dní mimo své úřady, diecéze a daleko od povinností. Je postní doba a tu pastýři českých a moravských diecézí každoročně využívají ke společným duchovním cvičením. Letos se vypravili na sever Čech. V kulisách vrcholů Jizerských hor, poutního chrámu Navšívení Panny Marie, lesů a pastvin (kam vyráželi na procházky), prožili týden na poutním místě Hejnice. Program a společnost jak svou, tak i inspirátora duchovního doprovázení, učitele církve a anglického světce Johna Henryho Newmana, jim zajistil exercitátor P. Tomáš Roule, rektor římské nepomucenské koleje. Páteří programu byly přednášky a duchovní zamyšlení následované rozjímáním a adorací. Mši svatou slavili biskupové denně v pravé poledne. Pro exercicie je charakteristické ticho. Přísně ho dodržovali od večerní modlitby breviáře až po ranní chvály. I během dne se po chodbách ani v jídelně neozýval hlasitý hovor. Čas jídla doprovázela hudba nebo předčítání, u něhož se pastýři diecézí střídali. Náročné texty Johna Henryho Newmana vystřídaly často provokativní a nekonvenční úryvky z knihy Jiřího Suchého Klaun si povídá s Bohem. Čtení v čase jídla připomínalo totožnou prastarou tradici klášterních komunit.  Veď mne světlo vlídné „Už vím, že si odsud odvážím jeden z citátů Henryho Newmana: Veď mne světlo vlídné. Tím světlem myslel Pána Ježíše,“ přiblížil olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. Newman podle něj dokázal propojovat rozmanitý společenský svět Anglie jeho časů s prostředím církve. „Podobně bych to chtěl dělat i já a na to se soustředit ve své službě. A myslím, že všichni spolubratři. Důraz bych kladl na to slovo vlídné, které se často překládá také jako přívětivé. Ježíš je totiž ten, který citlivě vstupuje do lidského života v rozdílnosti každého člověka – a to by měl biskup napodobovat,“ doplnil. P. Tomáš Roule popsal, že hovořil k velmi pozorným posluchačům, kteří měli dost doplňujících dotazů, všímali si i detailů a vraceli se k nim. „Newman je pro ně přitažlivý pro jeho přístup k Pánu Bohu a k víře a kvůli jeho charakteristické vlastnosti: lidi spojoval, což mi do dnešní rozhádané doby přijde jako velmi důležité téma,“ zdůraznil exercitátor.  Program doplňoval i současnou hudbou.  „Poslouchali jsme Carrie Underwood, jednu píseň s textem přímo od Newmana, od Beatles pak písničku Let it be a její duchovní výklad. Pouštěl jsem také od Anety Langerové Vodu živou a od Simona a Gurfunkela skladbu America. Tam je jedno z nejvýraznějších vyjádření existenciální úzkosti. Ta píseň popisuje pohled z jedoucího autobusu a prožitek velké prázdnoty: všechno mě bolí a nevím proč, netuším kdo jsem, co jsem, proč jsem tady a co se mi to děje. Také na to jsme se snažili společně s Newmanem dívat,“ prozradil P. Roule. Program začínal denně v 7.45 ranními chválami, snídaní, a pak následovala přednáška. Každý den otevíral vtip. „Tomáš Roule to měl velmi pěkně připravené – hlavně prezentaci a každý dostal do ruky i příslušné texty. Dobře se o nás staral. Biskupové museli jenom číst, poslouchat a vnímat poměrně náročné texty,“ popsal P. Roman Czudek, generální sekretář České biskupské konference, který je doprovázel. „Jak říkal Newman: srdce promlouvá k srdci. Slovo padalo na úrodnou půdu a světec promlouval k našim pastýřům,“ dodal.Bez běžek Denní režim byl uzpůsobený tak, aby biskupové mohli vyjít i mimo zdi kláštera na procházku – dopoledne před obědem i v odpoledních hodinách. Ke smutku některých biskupů v podhůří „Jizerek“ neležel sníh na běžky. Jak zhodnotil P. Czudek, je dobře, když se biskupové spolu modlí, prožívají chvíle duchovního cvičení i odpočinku. „Když mají pracovat pro dobro církve v České republice, je nutné, aby v základu jejich práce stála modlitba a rozjímání. Jejich rozhodnutí, která pak sami nebo společně dělají, pak vyrůstají z tohoto zázemí,“ uvedl.   „Biskupové? Jsou to zlatíčka. Prakticky o nich nevíme, při každém setkání třeba jen na chodbě jsou pozorní, přívětiví a milí. Snad nejtišší hosté, které jsme tu kdy měli,“ shrnuje biskupské exercicie z pohledu personálu provozní Kláštera Hejnice Lenka Sidunová. V někdejším františkánském klášteře lidé pod jejím vedením připravili pro biskupy zázemí v ubytování, k přednáškám, bohoslužbám, modlitbě i stravě. Prosté snídaně, obědy a večeře, také kávu a drobné občerstvení mezi přednáškami – úplně stejně jako pro ostatní hosty během roku. „Velmi si chválili minerálku z nedalekých Vratislavic,“ prozrazuje Sidunová, který nápoj „jde nejvíce“. Týden bez sekretáře, zvonění mobilu a počítače skončil pro biskupy v sobotu 28. února. „Pobyt mimo obvyklé prostředí pomáhá získat odsup od života a obvyklé práce, pomáhá zahlédnout věci v celku z odstupu. To nám dělá dobře, jak říkal papež František. Prostě získat si odstup s modlitbou a humorem. Obého se nám tu dostávalo v hojné míře,“ uzavřel P. Roule.

Další z událostí Roku smíření v litoměřické diecézi se zúčastní velvyslanec Německa Peter Reuss. Bohoslužba a modlitba u Smírčího kříže obětí divokého odsunu německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce se uskuteční 8. března v Rovensku pod Troskami. Modlitební shromáždění a bohoslužba je naplánována ve farnosti P. Tomasze Dziedzidce v Rovensku pod Troskami. „Do příprav se zapojili i představitelé místní samosprávy a farníci, zúčastní se i duchovní křesťanských církví a počítám, že věřící i starostové z okolních obcí. Srdečně se připojuji k pozvání biskupa Stanislava do naší Rovenské farnosti,“ uvedl P. Dziedzic. Začátek je naplánovaný na půl desátou právě u Smírčího kříže. Vedle biskupa Stanislava Přibyla dorazí také velvyslanec Německé spolkové republiky Peter Reuss, duchovní křesťanských církví a představitelé místní samosprávy. Po modlitbě zde se pak přítomní přesunou do kostela sv. Václava na mši svatou, které bude předsedat administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl.Přispět k uzdraveníJak při vyhlášení Roku smíření uvedl biskup Stanislav Přibyl, území litoměřické diecéze je dodnes neblaze poznamenané násilím a válkou i děním po ní. „To zlo je stále patrné. A nesmíme přehlížet, že se dělo i z české strany. K těmto místům patří i Rovensko pod Troskami,“ připomíná biskup. Jak upozorňuje, násilí ze strany Čechů v poválečném období, zvláště při „divokém odsunu“ bylo mnoho. „Mír i naše smíření musí být pravdivé a spravedlivé. Vidím, že v tom máme stále nějaká zanedbání. Naše úsilí být si navzájem smířenými přáteli musí být trvalé,“ zdůrazňuje Stanislav Přibyl. Historii podle jeho slov nezměníme, ale můžeme přispět k uzdravení, protože „předsudky přežívají a neochota o některých věcech mluvit, neochota přiznat si, že všichni jsme zhřešili, je tu stále“. Trvale upozorňuje na stálá i nová nebezpečí při uplatňování principu kolektivní viny, posuzování bližních podle národnosti, rasy či přesvědčení. „Rád bych, abychom byli ostražití a nedopustili opakování starých a poznaných chyb,“ uzavírá litoměřický biskup. Válečná a poválečná historie Rovenska - historický pohled archiváře  litoměřického biskupství Martina Baruse. . Plakátek ve formátu (*.pdf).