Pětidenní duchovní obnovu farnosti v Mostě přijeli nabídnout všem věkovým skupinám tamního společenství redemptoristé ze Slovenska do neděle 21. června. Na sever Čech zavítal jeden z šesti týmů, který v této kongregaci připravuje exercicie pro farnosti od Litvy přes Slovensko, Moravu (a nyní) až po severozápad Čech. V Mostě pobývali provinciál P. Jozef Mihok a jeho spolubratr P. Ján Kniez. Pravidlem redemptoristů je, že přicházejí tam, kam je na takovou akci povolají. „Vzhledem k okolnostem si troufám říci, že tady v Mostě to není jen lidský nápad, ale je to inspirované Duchem svatým. Nejdříve nám napsali farníci, kteří od nás dříve slyšeli přednášky. Správce farnosti P. Leo Gallas nás pak pozval, protože měl podobný záměr,“ popisuje P. Mihok a dodává: „Před rokem na misijním kongresu, když jsme domlouvali datum, tak jsme nemohli tušit, že se k odchodu chystá jak duchovní správce, tak že se bude stěhovat i jedna z organizátorek, Barbora Konečná, která se vrací do svého rodiště. Obávám se, že kdybychom to dali na pozdější termín, žádné misie by nebyly.“ Do Mostu se mladá lékařka Barbora vypravila za prací před čtyřmi lety. „Pocházím z Valašska a byla jsem na farní misie zvyklá. V Brumově byli redemptoristé loni, a tak mne napadlo, že právě jejich misijní program může být pro naši mosteckou farnost velmi přínosný; že by bylo dobré, lidi znovu zapálit pro víru, obnovit ji a posilnit jejich vztah s Bohem,“ vysvětluje. Duchovní správce, P. Leo Gallas k tomu říká: „Snažíme se dělat pravidelné duchovní obnovy. Ale většinou to je jednorázová událost. Teď jsme prožili hlubokou duchovní obnovu,“ vysvětluje. V novodobé historii Mostu jsou to podle něj vůbec první farní misie. „Pokud tu nějaké byly, tak ještě ve starém Mostě před sto lety,“ doplňuje.  Co jsou farní misie?Farní misie jsou časem duchovní obnovy, exercicie pro celé společenství. Sv. Alfons z Liguori, který redemptoristy založil, si přál, aby řeholníci přicházeli do farnosti i za těmi, kdo si nemohou kvůli zdraví nebo penězům dovolit vycestovat, a mohli tak „doma“ zakusit několik intenzivních dnů života z evangelia. „Během misií se snažíme potkat s co nejširšími vrstvami. I tady v Mostě jsme se proto setkali s dětmi, mladými lidmi, ženami a muži při zvláštních setkáních. Udělujeme svátost nemocných a věnujeme se i nemocným. Program zahrnuje i pomáhající profese a modlíme se s nimi, aby je Bůh posiloval v jejich službě. Každý den slavíme eucharistii s tematickými zamyšleními na různá témata. Připravená je eucharistická adorace či obnova manželských slibů. Zkrátka aby každá skupina ve farnosti mohla zažít Boží blízkost, posilu, pokoj, občerstvení a obnovu,“ vysvětluje provinciál. Podle možností také pokaždé připravují i program pro nepokřtěné, pro hledající. Jak říká Barbora Konečná, lidé ve farnosti často ani netušili, co to vlastně farní misie jsou. „Museli jsme farníkům nejdřív hodně vysvětlovat a včas je pozvat, aby věděli, do čeho jdou a našli si čas. Máme tu tým asi pěti až osmi dobrovolníků a propagaci jsme řešili dlouho dopředu – třeba aby bylo jasné, že to je pro všechny, zaměřené na celou farnost,“ vysvětluje.„Bylo nám tu neskutečně dobře“Mostečtí napsali redemptoristům na poslední chvíli při sestavování plánu na letošní rok. „Chtěli jsme vyhovět také proto, že je to v diecézi, kterou spravuje náš spolubratr Stanislav Přibyl a druhý důvod je, že území Čech je pro nás teď prioritou po našem odchodu ze Svaté Hory. Generální představený si přál, abychom naše misie upřednostňovali právě na území české církevní provincie,“ popisuje provinciál. Těší ho, že mohli s farními misiemi dorazit na dosud nejzápadnější místo území své řeholní provincie. „Bylo nám tu neskutečně dobře! Byli jsme mile překvapeni, kolik přišlo dětí na misijní evangelizační program. Krásný čas jsme strávili s pomáhajícími profesemi. Slavení mše svaté tu je nad očekávání intenzivní, překvapuje nás nízký věkový průměr, jací lidé dorazili. Byla to velmi pestrá společnost,“ přibližuje P. Mihok. Jak doplňuje P. Kniez farní misie jejich tým uspořádal ve velmi rozličných regionech i v rámci Slovenska. „V České republice jsme měli nedávno misie v Lidečku, je to na Valašsku, kam přišlo opravdu velké množství lidí, protože to je religiózní kraj, podobně ve Štěbořicích v ostravsko-opavské diecézi. Byli jsme i ve středních Čechách, v Nymburce. Pokaždé je to jiné! Ale vždycky jsme překvapení tím, jak Bůh odpovídá na naši práci a doprovází ji,“ uvádí. P. Józef Mihok si všímá, že v severních Čechách přicházejí lidé, kteří mají opravdu touhu něco hledat a najít: „Nechodí se jen tak podívat, protože nemají večer program. Nebo že soused povede řeči, že někdo nepřišel na farní misie. Nebo že by motivací bylo, že jdou všichni, tak já musím taky. Zažíváme, že tito lidé jsou vědomě rozhodnutí přijít.“Co ve farnosti zůstane?Redemptoristé jsou otevření ke spolupráci i v dalších farnostech. „Velmi rádi budeme k dispozici. V naší provincii momentálně funguje šest misijních týmů. Každý rok máme misijní kongres, kde tyto akce plánujeme. Ne vždy jsme schopní hned vyhovět na konkrétní datum. Takových misií máme v naší provincii každý rok 52 od Litvy až po Most. Je to ale základní forma, kterou uskutečňujeme naše charisma,“ vzkazuje P. Kniez. A co farníkům v Mostě po návštěvě zůstane? Barbora Konečná říká, že nemá od misií očekávání, že se něco rázem změní. „Chtěla jsem, abychom otevřeli prostor pro Boží působení a nechali na Bohu, co on sám chce konat během těchto misií. My se chceme stát jeho nástrojem. Věřím, že se to podaří,“ říká. Určitě se tu ale „zabydlí“ ikona byzantského původu Panna Maria, Matka ustavičné pomoci. Její kopie byla celou dobu vystavená v kostele a redemptoristé ji mostecké farnosti nechají. Stejně jako všude jinde. „Původně pochází z Kréty z třináctého až patnáctého století. Na konci 19. století nám ji svěřil papež Pius IX. s tím, že ji máme učinit známou po celém světě. Všude, kam přicházíme obraz přinášíme s sebou. Celou dobu ji máme před oltářem a prosíme Pannu Marii o ustavičnou pomoc v době misií i poté až skončí,“ uzavírá P Ján Kniez. Fotogalerie k dispozici také na webu Člověk a Víra. 

Další kolo realizační části synody se při setkání kněží a jáhnů litoměřické diecéze s apoštolským administrátorem, arcibiskupem Stanislavem Přibylem, uskutečnilo v pondělí 15. června týdne v biskupském městě. Stanislav Přibyl popsal svou situaci jako "dojíždění do Litoměřic" a členům presbyteria svěřil, že se s nimi "cítí dobře". Situaci ve vedení církve na severu Čech popsal slovy "čekáme na nového biskupa a nový nuncius je zatím v Kuvajtu a přijede v září".  Jáhen Michal Olekšák, který má realizační část synody na starosti, připravil pro společenství kněží a jáhnů dvě otázky: „Jak jako kněží a jáhni vnímáme svou službu ve společenství s biskupem?“ . „Jaká kritéria považujeme za důležitá pro výběr diecézního biskupa?“Stanislav Přibyl přišel hned v úvodu s nabídkou kněžím a jáhnům, že odpovědi na druhou otázku ze synodálního setkání nabídne i nunciovi, který bude proces výběru nového biskupa pro litoměřickou diecézi organizovat. Z odpovědí během dvou kol naslouchání a jednotlivých příspěvků vyplynuly následující klíčové teze a náměty.   „Jak jako kněží a jáhni vnímáme svou službu ve společenství s biskupem?“  1) Napětí mezi hierarchií a společenstvímVědomí hierarchické struktury (úcta a poslušnost) je silné a reflektovanéSoučasně silná touha po:spolupráci týmusdílené odpovědnostiSnaha chápat poslušnost jako:dialogickouzakotvenou ve vzájemném respektu a důvěře – jsme spolu poslušní Boha2) Klíčová role vztahovostiblízkost biskupa (ne „daleko“)osobní kontaktpřátelskostnasloucháníSilné formulace:„být spolu jako tým“„harmonie jako struny na kytaře“„rodinný charakter diecéze“Vztah je vnímán jako podmínka funkční služby, ne jen její doplněk.3) Důvěra a prostorprostor – důvěra – přátelstvípotřeba kompetenční autonomiedůvěra ze strany biskupa posiluje loajalitumožnost rozhodovat ve svěřeném poli4) Komunikace a účastočekávání:otevřenostdostupnostmožnost sdílenípozitivně vnímaná zkušenost:když biskup skutečně naslouchá a nechá se ovlivnit5) Společné poslánívědomí, že všichni jsou spolupracovníci na hlásání evangeliadůraz na:radostnou zvěst - spásunadějiorientaci na potřeby lidí6) Duchovní dimenze službyslužba není jen organizační, ale:účast na rozlišováníspolupráce s Duchem svatýmbiskup vnímán jako:ten, kdo má dar širšího rozlišování „Jaká kritéria považujeme za důležitá pro výběr diecézního biskupa?“ 1) Duchovní a vnitřní kvality (nejsilnější vrstva)muž modlitbyotevřenost Duchu svatémuschopnost rozlišovánízralá víra nesená „ovocem Ducha“Bez této roviny je výkon služby vnímán jako neudržitelný2) Lidské a vztahové kvalitylidskostpřístupnostschopnost přátelstvíschopnost naslouchat„aby měl rád lidi, kněze i diecézi“3) Styl vedeníodvaha rozhodovatale zároveň:neautoritativnostum spoluprácevybírat spolupracovníkydelegovatmoderovat, ne vše řídit4) Vztah ke kněžím a jáhnůmpodporavzájemná důvěranasloucháníprostor pro službuocenění role jáhnů schopnost pracovat s různými povoláními (nejen „farářský model“)5) Vztah k diecézi a kontextuznalost místního prostředíschopnost:sžít se s diecézírozumět „severočeské specifičnosti“otevřenost laikům, společnosti i „světu mimo církev“6) Orientace na současnost a budoucnostpotřeba moderního, současného myšlení„držet ruku na tepu doby“schopnost chápat dnešní spiritualitu a komunikovat srozumitelně7) Odolnost a realismuspsychická odolnostschopnost unést tlakvědomí lidské křehkosti Průřezová témata klíčová pro obě otázky 1) Vztahovost jako centrální hodnotadůvěrablízkostpřátelstvíkomunikace2) Napětí mezi autoritou a synodalitoupřijatá hierarchie spolu se silnou potřebou:dialoguspoluúčastisdíleného rozlišování3) Důraz na „lidského a duchovního“ biskupane pouze funkce, ale osoba, která je blízko, naslouchá, rozlišuje a rozhoduje v Duchu svatém4) Společné poslání orientované na lidicíl:přivádět k Bohudávat nadějidůraz na:srozumitelnostrealitu dnešního světa