Mezi čtrnácti zastaveními křížové cesty bývá v kostele obvykle jen pár metrů. Během té z Mělníka do Litoměřic to bylo tři až sedm kilometrů. Putování s Kristem a za Kristem vedlo poutníky minulou sobotu krajinou po trase dlouhé celkem 43 kilometrů. Na cestu se vypravilo 26 odvážlivců. Vydařenému importu této akce z Polska do litoměřické diecéze říkají organizátoři Extrémní křížová cesta. Jak potvrdili sami poutníci, extrémní je hned ve dvou ohledech: délkou a zážitkem Boží blízkosti. Start „duchovního dálkového pochodu“ byl na mši svaté v kostele sv. Petra a Pavla v Mělníce v pátek večer. Od chrámu vyrazili poutníci podél Labe k Litoměřicům. Cesta vedla po vesnicích a polními cestami směrem k Roudnici nad Labem, Doksanům, Bohušovicím nad Ohří a přes Terezín do biskupského města. Cestou se šlo v tichu. V mobilní aplikaci (nebo vytištěné) byly k dispozici texty k rozjímání. „Generálním pravidlem bylo ticho a soustředění. Smysl celé té pouti bylo vytvořit prostor pro setkání s Bohem. Nešlo o sportovní výkony ani o trénink pochodových dovedností, ale v těžkostech, fyzické námaze a krizích té cesty otevřít svůj vnitřní sluch a srdce pro Boží hlas,“ popisuje pořadatel akce P. Paweł Obrzut, mělnický duchovní správce a člen kongregace saletinů, Toto řeholní společenství vzniklo po mariánském zjevení v La Salettě roku 1846, jeho posláním je hlásat poselství obrácení, smíření a návrat k Bohu.Když docházejí sílyZáměry pořadatelů potvrzuje i jeden z účastníků, kandidát trvalého jáhenství Martin Münster z Litoměřic: „Byla to především cesta do hlubin sebe samého - křížová cesta, při které mi docházelo, jak sice v Boha věřím, ale ve skutečnosti ho nechci pustit tam, kde si to v životě usilovně řídím sám, svými silami. Když vám pak dochází dech, tak tohle vystoupí na povrch. Pro mě to byla nosná myšlenka, která mne provázela po všech čtrnácti zastaveních: skutečně otevři své srdce.“ Spolu s Martinem se na trasu vydali i jeho dva synové Jonáš a Ondřej. „Šli jsme v tichu a při jednotlivých zastaveních si četli zamyšlení a řekli si, co z toho k nám promlouvá. Vydrželo nám to takhle až Roudnice, ale pak začaly docházet síly. Po dvacátém kilometru začalo mrznout a teplota padla pod nulu,“ popisuje poutník. Jak říká, na cestu s sebou „vzal k modlitbě“ všechny, které potkává a je si s nimi blízký. „Měl jsem napsaná jména na lístcích a vytahoval je z kapsy při jednotlivých zastaveních. Byla to rodina, kolegové od nás z kriminálky, kamarád, který bojuje s alkoholem, ale zatím si nepřipustil, že potřebuje pomoc, měl jsem tam sestry premonstrátky z Doksan a jejich komunitu i kluky ze společenství chlapů,“ dodává. Po polovině cesty popsal své zážitky jako „až mystické“. „Pustil jsem při té chůzi všechny svoje představy a myšlenky a nechal Boha, aby promlouval sám. Šel jsem s mými kluky v tichosti, a přitom jsme byli spolu. Postupně bylo s každým dalším zastavením těžší se rozejít,“ přibližuje. Jeho syn Ondřej mu dává za pravdu: „Náročné to bylo v nohách, ale i v hlavě.  Čím déle na cestě, tím byla Boží přítomnost patrnější – během těch jedenácti hodin chůze máte opravdu hodně času na sebe. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil,“ prozrazuje na sebe Ondřej Münster a doplňuje: „Nijak jsem netrénoval, ale prostě vyšel. Trošku jsem se předtím rozchodil – ale jen tak šest, sedm kilometrů. Ačkoliv z čundrů s tátou a se skauty mám pochody i s krosnou natrénované, tak ale takhle dlouhou cestu jsem předtím nešel.“Nejsilnější zážitekOtec i syn se shodli na tom, že Extrémní křížová cesta pro ně byla zkušenost nesmírně obohacující pro vnitřní život. „Nevěřil jsem, že to vyčerpání na kraj sil, bolest nohou, zima a nepohodlí hraje tak velkou roli, že v takové situaci uslyším, že Bůh je se mnou a chce, abych ho pustil do života. A nejsilnější okamžik? Jeden moment jsme byli v textu rozjímání přirovnaní k lodi, která je tu proto, aby plula po moři. My lidé jsme jako ty lodě, a náš úkol je nekotvit v bezpečí přístavu, ale vyplout na moře, do našeho života a vzít na palubu Boha a nechat se vtáhnout do všech těch krás a bouří oceánu. Bylo to trefné,“ uvedl v cíli Extrémní křížové cesty.Konec v katedrálePrvní skupina poutníků došla ke katedrále sv. Štěpána už v šest hodin ráno. „O půl osmé nás na mši svaté přivítal dómský farář P. Jiří Hadík. Na faře u Všech svatých pak na všechny čekalo občerstvení, které nám nachystal P. Józef Szeliga,“ chválí oba spolubratry kněze P. Obzrut. Ten měl v cíli dvojnásobnou radost: došel a lidé byli spokojení. „Puchýře nějaké mám a nohy jak ze dřeva. Počasí bylo sice mrazivé, ale nepršelo nám. V horách na Polsko-Slovenském pomezí, odkud pocházím, mi kamarádi hlásili dvacet centimetrů sněhu a vítr. Křížovou cestu tam měli extrémní i počasím,“ usmívá se mělnický saletin. A jeho největší zážitek? „Svátosti smíření. Víte, já moc rád zpovídám a při této křížové cestě jsem měl možnost tou svátostí posloužit,“ přibližuje a přiznává, že málem nedorazil do cíle. „Váhal jsem v jednom úseku, jestli to zvládnu. Musel jsem překonat slabost, cítil už puchýře na nohách, byla zima a přede mnou ještě dvacet kilometrů. Šel jsem dál. Těžko se to popisuje - když se jde 43 km, člověk postupně nic nepředstírá, prožívá sice námahu, emoce, ale také velkou otevřenost k duchovním věcem. A tu zkušenost jsem nechtěl opustit,“ uzavírá. Snímky poutníci Martin Münster, Marie Mazancová a P. Paweł Obrzut.  

Svatý Valentin do skla a světla oděný – tak zní název nového uměleckého díla, které by mělo do jedenácti měsíců zazářit na bočním oltáři ve Cvikově. V kostele sv. Alžběty Uherské by jej rád představil místní duchovní správce P. Rudolf Repka na svátek světce 14. února 2027. Umělecký záměr prezentovala farnost a sdružení Sacrystal minulou sobotu. Při benefici ve cvikovském kostele byl už k vidění návrh skleněného reliéfu Zdeňka Kudláčka, kterého do projektu přivedlo sdružení Sacrystal, jenž se snaží spojovat skláře, umělce a církevní projekty. Patronkou díla je herečka Milena Steinmasslová, představitelka Zdislavy v životopisném filmu V erbu lvice. Mezi cvikovské farníky a jejich hosty zavítala, aby vznik nové plastiky podpořila.Patron zamilovaných Na místě bočního oltáře je nyní holá zeď a díra, respektive výklenek, před kterým stál v současnosti restaurovaný mobiliář s původní sochou světce, kterého z kostela před lety ukradl neznámý zloděj. „Nikdy jsem se nepídil, kdo a kdy původní sochu ukradl. Na tom místě jsme měli sochu sv. Terezičky. A když se začal ten oltář opravovat, což děláme už asi tři roky, protože to stojí spoustu peněz, tak nás napadlo nějakou sochu patrona zamilovaných pořídit. Nejdřív jsme mysleli, že uděláme dřevěnou. Naproti žije umělecký řezbář, ale pak jsme se shodli na tom, že by bylo pěkné, díky tomu, že jen kousek od Cvikova máme Křišťanový chrám, že řekněme sklářům, že budeme mít skleněného Valentina,“ popsal místní duchovní správce P. Rudolf Repka. Jak doplnil, farnost se rozhodla vnést do chrámového interiéru současné umění. „Zdeněk Kudláček nabídl, že nebude dělat klasickou vitráž, jak ji známe z kostelních oken, ale takzvanou sandwichovou plastiku, což jsou pláty skla naskládané na sebe a ty jsou vyřezané do tvarů, takže to pak vytvoří plastiku. Vypadá to moc krásně a dá se tam dobře pracovat detailem,“ popsal P. Repka. Pro budoucí generace tak chce také vyjádřit, že socha byla ukradena a že nové dílo ji má nikoliv napodobit, ale nahradit.Nová světlaPři benefičním koncertu a představení záměru pak vystoupila patronka projektu Milena Steinmasslová. Do lavic usedli také donátoři, jejichž počet se po jeho skončení rozrostl ze tří na deset. Cílový počet čtrnácti dárců, jejichž úkolem je přispět částkou sedmi tisíc korun se již během několika desítek hodin po skončení akce podařilo dosáhnout. „Další prostředky budeme směřovat do sbírky na rekonstrukci rozvodů elektřiny, kterou vyhlásil P. Repka,“ uvedl David Sobotka. Tu kněz nazval „Světlo pro sv. Valentina“. „Sklo potřebuje světlo a bude nutné plastiku prosvětlit, chystáme zároveň i rekonstrukci elektroinstalace, která dosluhuje. Když jsem totiž hledal možnosti, jak za oltář dovést elektřinu, zjistil jsem, že instalace je stará nejméně padesát let a hrozí, že by napříště nemusela projít revizí,“ povzbudil přítomné, když avizoval, že náklady na tak rozsáhlou opravu dosáhnou k jednomu milionu korun. Zároveň také poděkoval za ochotu, spolupráci a podporu místnímu starostovi Petru Vrabcovi a dalším podporovatelům života farností v jeho duchovní správě.